Svobodu politickým vězňům!

„Mládež, která sedí ve vězeňských celách na základě politických paragrafů, nikdy není jen
průměrnou mládeží v zemi, vždy je to mládež, která se dostala daleko dopředu.“
Alexandr Solženicyn - Souostroví Gulag

9 září 2010 „Je to dneska hrůza vám teda řeknu. Člověk žije od výplaty k výplatě, do toho si ti nahoře pořád vymýšlejí, co všechno nemáme ještě platit“. „Ano, máte pravdu, je to úplně stejné jako za komunistů, dřív měl člověk aspoň jistou střechu nad hlavou, snad jen ti političtí vězni dnes už nejsou“.

Tak přibližně takovýto rozhovor jsem vyslechl minulý týden cestou z práce od spolucestujících v autobuse. Tyto postarší dámy rozebírající politickou situaci v naší zemi měly jistě zdravý pohled na dnešní svět a takřka úplnou pravdu. Až na jeden detail…

Věřím, že většina lidí žije v mylné představě, že, přestože je doba zlá a poctivým lidem nepřející, žijeme ve svobodné společnosti. Sice jsou sociální jistoty pro běžné lidi vzdálený pojem, ale máme tu aspoň svobodu a demokracii… Takový stav je zcela pochopitelný, přesně toho se Systém také snaží docílit. Političtí vězni, tedy lidé věznění za svoje politické aktivity, nejsou ale dnes žádnou výjimkou. V tomto ohledu tu není žádný rozdíl oproti minulosti.

Domovní prohlídky, vazební příkazy na základě vylepování samolepek, pronajatí hudebního sálu, příspěvku na internetovém fóru… To je dnešní realita. Avšak, že Systém trápí nějaké nálepky si může myslet jen ten největší naiva. Tyto nálepky mají pouze roli záminky, na jejímž základě se režim zbaví určitého člověka. Sluhové Systému (žoldáci zaměstnaní jako příslušníci kriminální policie, BiS atp.) si nejprve vyberou lidi, které zkrátka dostanou, a až poté si najdou záminku, na jejímž základě se dotyčného zbaví. U někoho poslouží nálepky, jiný je obviněn z organizování ohlášeného shromáždění, přestože nebyl (!) nahlašovatelem a tak můžeme pokračovat donekonečna.

Přesně na tomto principu funguje totalitní stát. Pod různými záminkami ničí svoji politickou opozici. Bude mi ještě někdo namlouvat, že žijeme ve svobodné a demokratické společnosti?

Každý režim si vytváří svoje nepřátele, dnes jsou jimi tzv. extremisté. Extremisté nebo neonacisté – tato diskreditující označení jsou také záměrně vytvořenými prázdnými pojmy. Podobně jako za minulému režimu se političtí oponenti označovali za antisociální živly, rozvratníky apod.

Věznění politických disidentů vzbudilo vlnu solidarity po celé Evropě, jako například ve Švédsku či Polsku

Představitelům dnešního režimu bych za normálních okolností ani nevyčítal, že nás jako svoji politickou opozici nějak perzekuují. Chápu jejich obavy o vlastní osud v případě otočení pozic s námi – národními socialisty. Pro dnešní vlastizrádce, kteří práci viděli nanejvýš z okýnka spolujezdce svého služebního superba, je představa odpracování si svých zločinů v dolech opravdu hororovou představou. Nevyčítal bych jim tedy tyto perzekuce, pokud by se však nezahalovali neustále do líbivých frází o svobodě, demokracii, pravdě, lásce a kdo ví, čím vším.

Tento režim je totiž ve skutečnosti ta nejhorší možná forma vládnutí. Na povrchu vábivá, lidi klamající, ale pod povrchem v samém jádru má tvář obludné bestie, ďábla ovládajícího naše životy, které pro něj neznamenají naprosto nic, možná tak číslo v seznamu.

Ovšem ti, kteří dnes disponují mocí si neuvědomují, jaký protivník proti nim ve skutečnosti stojí. Snaží se nás vykreslit jako rasisty a rváče, nechtějíc pochopit v čem tkví jedinečnost našeho světonázoru. Naše srdce nejsou naplněna nenávistí, ale naopak touhou po svobodě a pravdě. Touhou vykřičet tuto pravdu do celého světa. A v tom nám nezabrání ani ďábel s lidskou tváří, ani žádný jiný představitel dnešní tyranie.

I když my náš zápas nejspíše nedotáhneme do vítězného konce, stačí nám skutečnost, že budeme ve svém životě jednat, jak nám velí naše čest. Protože naše hnutí pravdy a svobody nelze zastavit na věky. Jednou se hráz protrhne a budeme to my, kdo tu bude stát s hlavou nahoře a soudit dnešní prospěcháře. Budeme to my, jehož vlajky budou vlát ulicemi.

Stejně, jak se dnes jeví Systém neporazitelným, tak naše hnutí nemůže podlehnout represáliím. Naše jednání totiž nevede touha po vlastním prospěchu. Touha po svobodě je silnější než dnešní faleš. Takže vzhůru do boje kamarádi, čest nám velí nepřihlížet, ale bojovat!

Erik Lamprecht, předseda DM