Svatý Václav - symbol vlastenectví, vzdělanosti a čestnosti

Sv-vaclav 28 září 2010 Dnes si připomínáme světce – člověka, který se už v dávnověku dějin stal symbolem češství a životním vzorem pro všechny Čechy, česky myslící a cítící. A nejen pro ně! Svatého Václava s námi dnes uctívá celá křesťanská Evropa.

Svatý Václav byl ve své době mimořádně vzdělaný muž. Ovládal tři jazyky: staroslověnštinu, latinu a řečtinu; v 10. století to nebylo běžné ani mezi krály a panovníky, natož mezi šlechtici.

Svatováclavská tradice je v naší zemi jedna z nejsilnějších. Nepodařilo se ji zlomit ani komunistům za totality. Tehdy se snažili světcův význam snížit osočením, že Němcům, kteří vtrhli na naše území, upsal výkupné, namísto aby se s nimi pustil do boje. Byl by to boj předem prohraný. České země v té době nebyly vojensky vyspělé a Němci měli silnou početní převahu. Moudrý panovník tak zabránil krveprolití a zachránil mnoho životů na obou stranách.

Václavova obliba je dána dlouhodobou církevní tradicí, v 18. a 19. století byla ještě posílena obrozeneckými snahami. Jeho věhlas v Čechách rostl a stoupal už od poloviny 11. století, nakonec jej podporoval i jeho samotný vrah Boleslav. Mimo jiné kladné vlastnosti byl a je vyzdvihován i jeho mravní život, zbožnost i úcta k životním hodnotám, soucítění s chudinou. Nestrpěl, aby se komukoli stala křivda, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným. Málo je známa skutečnost, že vykupoval otroky od převážně židovských obchodníků a dával jim svobodu. Byl osobně statečný.

Jeho pozemský život skončil na schodech kostela 28.září roku 935 rukou vrahovou, rukou bratra Boleslava.

Hmatatelnými atributy po celé věky trvající Svatováclavské tradice jsou kostely jemu zasvěcené, kterých je zejména v Čechách nespočet. Svatováclavská koruna, atribut z nejčeštějších, kterou král Karel IV. nechal zhotovit ke korunovaci všech budoucích českých králů a panovníků. A socha světcova v Praze na náměstí po něm pojmenovaném. U sochy se Čechové scházejí v časech radostných i smutných – v těch zejména.

Všichni Čechové bez rozdílu náboženského vyznání by měli před touto velkou osobností národa sklonit hlavu a svým životem její příklad následovat. To, co on kdysi budoval a naším předkům předal, bychom měli chránit a zvelebovat. A nedopustit, aby na místo řádu a práva u nás vládla anarchie; to, čemu komunisté říkají internacionalismus, „bratrská pomoc“ jako v roce 1968.

Aby tehdejší Sovětský svaz mohl snáze zabírat a ovládat okolní státy, musel potírat národní cítění jejich obyvatel, a taky to trvdě prováděl. U nás celých 40 let. My mladší jsme tuto dobu naštěstí nezažili, ale měli bychom ji mít stále na paměti a poučit se z ní, abychom jednou – a možná brzo – nebyli nuceni si dějiny zopakovat. Jak je možné, že zločinná komunistická ideologie může být u nás hlásána volně a beztrestně, zatímco jiné ideologie jsou zavrhovány, zakazovány a jejich hlasatelé pronásledováni a tvrdě trestáni?

Nemělo by nám být lhostejné, kde a jak žijeme. Spojme své síly, spojme se v jeden pevný svazek založený na národní tradici. Buďme jednotní, časem se svých práv domůžeme. Osobně věřím, že když budeme ctít hodnoty, které ctil Svatý Václav, nebudeme na náš boj za své právo sami.

Každý stát, každá kultura, každý národ i každý člověk musí mít svůj životní vzor, ideu, kterou ctí, hodnotu, kterou klade v životě na první místo. Vzor, k němuž upírá zrak i mysl ve chvílích nejtěžších, kdy se cítí zcela bezmocný. Tehdy potřebuje mít ochránce, patrona, spolubojovníka za právo. Aby mu dodával sílu vytrvat. Svatý Václav splňuje tuto představu beze zbytku. Je naším českým symbolem vlastenectví, obrazem dobrého křesťana, člověka i panovníka.

Braňme cíle, které vytyčil Svatý Václav, aby se v Čechách obnovila spravedlnost, spravedlivý řád. Aby nebyli protěžováni cizinci na úkor Čechů. Aby se obnovila vymahatelnost práva. Aby bylo měřeno stejným metrem. Aby z ekonomického koláče neujídali ti práceschopní, kteří se o jeho vznik nijak nezasloužili. Braňme činy, kterých chtěl Svatý Václav dosáhnout před pokrytci a nepřáteli našeho národa a na mysli vždy mějme větu: „Svatý Václave, vévode české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím!“

 

Jiří Dudák, DiS.

člen předsednictva DM