S aktivismem za kulturou

27. května 2010 Volby se blíží každým dnem a předvolební kampaň v našich městech, ale i na vesnicích, vrcholí. Proto jsme se vydali na další z řady našich výlepů a roznášení letáčků a novin DSSS. Nyní jsme se zaměřili právě na menší vesničky. A musím říci, že to bylo tak trochu jako za odměnu. Člověk si tam celkem odpočinul od ruchu měst a atmosféra je tam vždy taková lidovější. Navíc jsme byli mile potěšeni velkým zájmem místních.

Když jsme vždy polepili výlepové plochy a naše plakáty mnohdy alespoň vystřídaly okoukané a provařené tváře rudých „extrémistů“, porozhlédli jsme se bohužel už jen po zbytcích z našich památek v okresu Teplice.

V Hrobčicích jsme tedy navštívili hřbitovní kostel sv. Havla. Doložené zmínky o něm pocházejí již z 1.poloviny 13.století. Kostel však nemá věž a sanktusník již nemá ani zvon. Ten tam býval do roku 1998, dnes už se ale nachází v kostele sv. Maří Magdalény v Kerharticích na děčínsku. Na tomto místě jsme však našli kouty, kde to vypadalo spíše jako smetiště. Dále se zde tedy nacházel hřbitov, který je v naprosto žalostném stavu. Poházené a zarostlé náhrobní kameny jsou tu na každém kroku. Člověk pořádně ani neví, kam může a nemůže šlápnout, protože mnohdy ani nelze poznat, že by na tom místě byl kdysi něčí hrob. Když toto člověk vidí, ani neví co říct. Je neskutečné, že takto vypadají hroby našich předků. Často v televizi slýcháváme o tom, jak někde někdo povalil židovský náhrobek, a jaký obrovský trest mu za to může hrozit. Ale proč nikdy neslyším ani slovo o těchto hrobech. Úcta by snad měla být ke všem mrtvým bez rozdílu.

Další z našich zastávek byla Chouč. Zde jsme si mohli prohlédnout kostel sv. Kateřiny, který je také hřbitovním kostelem, původně ze 14. století. Tento kostel je dost zchátralý, a prý již prázdný. V průčelní západní věže se dnes nachází pouze jeden litinový zvon jednoduchého tvaru bez ozdob. Je zavěšen na ocelovém závěsu a pod ním leží opuštěná dřevěná hlava z velkého zvonu. Hřbitov zde vypadá snad ještě hůře než-li v Hrobčicích. Také se zde nachází stará německá škola, která už je také dost zdevastovaná.

Když jsme navštívili Mrzlice, měli jsme možnost nahlédnout i do vnitřních prostorů místního kostela. A zde nám teprve šel až mráz po zádech z toho, jak bylo zničeno toto místo. Zde se nachází kostel z 19. století, který je dalším z hřbitovních kostelů. Nese jméno kostel sv. Jakuba. Uvnitř některé kouty opět připomínali smetiště a vybavení kostela je již v hodně špatném stavu. Mládež, která dnes neví, jak ukrátit čas, sem asi chodí tento kostel upravovat k obrazu svému, protože jsme zde nalezli dost počmárané zdi, a to nápisy, které mluví sami za sebe a ukazují nám obraz dnešní doby. Dále jsem se trochu zamyslela, když jsem viděla jednu ještě původně malovanou stěnu. Tato malba byla zdobena odal runami, a tak mě napadlo, zda by to zase nějaký „chytrý“ odborník na extremismus nemohl označit za skrytou propagaci neonacismu. Hřbitov zde vypadal opět jako ty předchozí.

Dále jsme došli ke kostelu sv. Prokopa v Mukově. Ten pochází z roku 1760 a je jako jeden z mála v trochu lepším stavu. Průčelní věž má bez zvonu a v nepřístupném sanktusníku se nachází malý zvon. Další zvon byl přelitý r. 1781 Janem Kristiánem Schunkem a je uložen v interiéru kostela. Dále se v Mukově nachází zajímavá socha sv. Prokopa. Ale i zde kazí vzhled vesničky pár starých naprosto rozpadlých budov.

Posledním místem ve kterém jsme narazili na nějakou památku jsou Mirošovice. Zde se nacházejí hned dvě. První je kostel sv. Vavřince pochází z r. 1708 a stojí v obci v horní části návsi. Nemá věž ani sanktusník. A alespoň z vnější části je v celkem dobrém stavu. To se však opět nedá říct o náhrobcích poválených okolo. Tou druhou památkou je místní zámek, ten je však v nepopsatelně žalostném  stavu.

V ostatních vesničkách jsme sice už nenarazili na další památky, ale i tak se bylo na co dívat. A také jsme v jedné z nich našli malou kuriozitu, v podobě ještě nepřetřené komunistické hvězdy na jedné budově. Nevím, zda  by toto nemělo být také považováno za propagaci totalitního režimu.

Lucie Šlégrová, místopředsedkyně DM