Report 25/5/09

Brněnská muzejní noc v podání mládeže

Pobočka DM v Brně nevznikla jen tak do počtu, nevznikla jen, aby ukázala komukoliv, že je tu papírový odpor vůči všemu špatnému v soudobé společnosti. Jsme aktivní mládeží, která se chce podílet na kulturním vývoji našeho národa. Proto je nutné, abychom se neustále vzdělávali a učili se od starších kolegů.

Jedním z prvních impulsů po nedávném založení byla mimořádná příležitost navštívit Brněnskou muzejní noc (www.brnenskamuzejninoc.cz), která je rok od roku bohatší na svůj program. O co se vlastně jedná? V podvečerních a večerních hodinách jsou zdarma otevřeny mnohá muzea a galerie ve městě i jeho nejbližším okolí. Navíc jsou stálé expozice doplněny o mnohé vystoupení jak herecká tak i hudební. Dále je možnost tu a tam ochutnat něco dobrého či odnést si nejeden prospekt podpořený kvalitním prožitkem.

V době, kdy většina vrstevníků drží v rukách levné krabicové víno a z polibku jim čouhá cosi co připomíná cigaretu a voní typickou sladkou vůní, vyrážíme prvně do Moravského zemského muzea, které je podle nás takovým „základem“ mezi muzei v Brně. Postupně procházíme jednotlivé expozice a diskutujeme o vzniku naší země, obohacujeme se o názorné zobrazení přesunu jednotlivých národů Evropy, podrobně prohlížíme také expozice věnované našim předkům – Keltům a Slovanům.

Zde si jen utvrzujeme to, co bylo pro naše předky důležité a svaté tak je dnes pošpiněno a devalvováno systémovou šikanou. Mlčky prohlížíme slovanské ozdoby např. tvaru svastiky, či mnohé keltské náušnice zobrazující keltský kříž a nechápeme jak něco, co bylo pro naše předky vlastní a co mělo přímo pro ně magickou moc, dokáže dnešní politik pošlapat a ve všem zneužitém vidí jen nacismus a jiný „ismus“.

Uchvacuje nás i důmyslnost mnohých vynálezů té doby a klademe si otázku proč i dnešní svět netěží z osvědčených věcí, které dobře a kvalitně sloužily lidem již před mnoha tisíci lety.

S notnou dávkou nostalgie opouštíme Dietrichsteinský palác a pokračujeme na dominantu Brna – na Špilberk. Tu nejprve zamíříme do kasemat, které odedávna sloužily jako mučírny a věznice. Mezi prázdnými chodbami s malými chlívky výrazně vyčnívá moderně vysoustružená tabulka, připomínající že zdejší prostory byly využívány za druhé světové války wehrmachtem.

Nebudeme si tu hrát na nějaké popírače holocaustu, či eliminovat utrpení předešlých dob, což by hraničilo s jepičím životem DM, ale musíme si přiznat jeden fakt. Člověk nemusí být génius, nemusí mít ani načtenou jedinou knížku o válce, dokonce nikdo z nás nemusí být profesionální stavitel, aby nabyl takového poznání jako my. Prostě a jednoduše bylo vidět, že zdejší prostory (příčky v chodbách) byly kompletně vystavěny ne víc jak před 10 – 15 lety.

Jasně, že nám jakýkoliv poslíček systému bude namlouvat, že rekonstrukce byla nutná a podobně. Však úsudek si každý z vás může udělat sám po prohlídce sklepení. Naskýtá se nám i magický rozhled po nočním městě z hradeb pevnosti. Odteď už každý z nás pozná všechny historické budovy a to nejenom za denního světla.

Dalším místem našeho kulturně-vzdělávacího výletu je Etnografické muzeum, kde za libých zvuků horňácké cimbálovky procházíme expozice věnované především východním kulturám.

Večer rychle ubíhá a tak se rozhodujeme, že večer zakončíme v Muzeu romské kultury. Již chůze po Bratislavské ulici nám připadá jako bychom už v muzeu byli. Nicméně ke vchodu přicházíme o malou chvíli později. Všude typický bujarý ryk tónů, křiků a všeho co je pro tuto menšinu typické. Někteří z nás si uvědomují, že v takovémto muzeu vlastně dennodenně chodíme do školy a hrajeme si.

Po tlačenici před barem se prodíráme až na dvorek, kde čtvrtinu prostranství zabírá ohniště, dokola asi tak 15 Romů nejrůznějšího věku. Jak typické pro toto kočovné etnikum. Začíná hrát kapela Bengas a tak nás to ze zajímavosti táhne poblíž dveří. Kouřící cigán před dveřmi užmoulaného jointa a další s dosti obézní postavou v křesle s prsteny a řetězy na sobě nás doslova exportuje pryč a tak pokračujeme do prvního patra ke stálé expozici.

Hned v první místnosti vidíme rasistické výstřižky z novin na adresu bílých, dopodrobna si tu můžeme přečíst jak jsou Romové po tisíciletích utlačováni a to především v naší vlasti, jak jim bílí všechno berou a zakazují… Vše hezky rozděleno rok po roku. Dále se na plátno promítá utrpení romského obyvatelstva u nás, první televize nám pořád dokola pouští nacistické projevy, druhá pro změnu rozebírá hnutí skinheads z 90. let. Vše je doplněno nespočtem předmětů a výrobků z kočovných dob. Z nynějška jaksi schází doložit to, co je tomuto etniku vlastní. Další důkaz prázdnoty a vyhoření Romů.

Konec expozice je věnován romskému holocaustu. Některé z nás udivují němečtí cigáni v uniformách wehrmachtu, kteří cca do roku 1943 mohli sloužit v armádě. Ač už se nám tu některé věci líbily nebo ne tak určitě doporučujeme každému, aby si zašel prohlédnout toto zvláštní muzeum a dostatečně tak doplnil své znalosti tohoto etnika.

Za DM mohu zhodnotit večer velmi pozitivně. Mnohým účastníkům doplnil tolik potřebné znalosti historie, zhlédli jsme i mnohá kulturní vystoupení a celkově jsme se obohaceni o nevšední zážitky mohli rozejít domů. Příští rok se jistě také zúčastníme a navštívíme i další kulturní zařízení, na které tentokrát už nezbyl čas.

Mládí, vzdělání, láska a kultura – vpřed!

Za MO DM Brno
Jiří Dudák, DiS.