Projev člena předsednictva DM J.Dudáka na moravském pochodě

Kamarádi!

Moc by mě zajímalo, co si každý z vás představí pod pojmem Morava! Někoho napadne řeka, jiný bude možná dodávat území. A nepřipadá vám to málo? Neměl by název Morava znamenat pro každého Moravana mnohem víc?

Já se domnívám, že ANO! Proto se zde scházíme, abychom si připomněli naši pozapomenutou identitu a oprášili naše moravské priority. Vždyť to byli naši předkové, kteří nám odkázali toto dědictví a naším úkolem je ho zvelebovat a předat dalším generacím.

Co to tedy ta Morava je? Jak už bylo naznačeno, jedná se o území pojmenované podle naší největší řeky Moravy. Jako celek ji zformovali především panovníci Velké Moravy, kdy za nejvýznamnějšího panovníka Svatopluka I. zasahovala říše do mnohých evropských států. V té době byla prvním známým západoslovanským státem, nejmocnějším a nejsilnějším ve střední Evropě. Důležitým milníkem v dějinách byl i příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje, kteří podpořili vzdělanost obyvatel sestavením písma hlaholice, díky němuž mohlo být přeloženo do staroslověnštiny mnoho knih. Jejich zásluhou se Velkomoravská říše stala kolébkou slovanské vzdělanosti. Druhý z věrozvěstů se o něco později stal prvním a jediným moravsko-panonským arcibiskupem. Velká Morava byla politicky a vojensky silným středoevropským státem s mocnými panovníky a na svou dobu udivující hmotnou kulturou.

Připojení Moravy k Čechám nebylo žádným ideálním spojením ani dvou zemí, ani dvou částí pro tu dobu pomyslného národa, jak se někteří domnívají. Došlo k potlačování domácích vyšších a vládnoucích vrstev, k jejich podmaňování, zbídačování, odstraňování a k dosazování českých družiníků a velmožů i k potlačování domácích moravských politicko-kulturních tradic, které byly nové vládní moci na překážku. V roce 1055 Spytihněv II., vévoda Čechů, uspořádal nově Moravské království. Sesadil knížata dosazená svým otcem a odstranil okolo tří set představitelů vládnoucí moravské aristokracie, vyvlastnil jejich majetek a na jejich místa dosadil české velmože a úředníky.

Až římský císař Fridrich I.Barbarossa rozhoduje o zamezení snah českých vévodů vládnout na Moravě. Vzniká společné dynastické soustátí Čech a Moravy. Moravské markrabství koncem 13.století mělo své zemské úředníky, v jejichž čele stál zemský hejtman, své zemské sněmy a soudy. V dobách Jana Lucemburského měla Morava rovnoprávné postavení s Čechami v rámci lucemburského dynastického soustátí. Všechny zemské úřady samosprávy měly být na Moravě nadále obsazovány jen rodilými Moravany. S Čechami spojovala Moravu osoba společného panovníka a povinnost společné obrany.

V 16. století představoval nejvyšší zemský orgán moravský zemský sněm, měl samostatnou moc pokud šlo o zemská práva a zemské zákonodárství a střežil moravské svobody. V čele země stál královský zemský hejtman s dalšími úředníky. V zahraničí byla Morava chápána téměř jako samostatná stavovská republika.

Počátkem 17.století z iniciativy Karla Staršího ze Žerotína se Moravané poprvé a naposledy osamostatnili a dočasně se odklonili nikoliv od Koruny, ale od krále – markrabího Rudolfa II. a vznikla konfederace Moravy, Uher a Rakous, v jejímž čele stál uherský král Matyáš II. přijatý v roce 1608 za moravského markrabího. Matyáš tehdy přiznal moravským stavům právo zákonodárné, a to i bez souhlasu panovníka-markrabího, dále právo zemského sněmu vypovídat válku a uzavírat mír a bránit zemské zřízení i zbraní, kdyby je panovník porušoval.

Bitvy na Bílé Hoře se v roce 1620 zúčastnilo na 4 tisíce mužů moravského vojska a vedl je Jindřich z Thurnu mladší a Jindřich Šlik. Po zmateném útěku českých vojsk z Bílé Hory, byl to jedině tento moravský pluk, který do posledního muže hájil povstání, zosnované protestantskými stavy v Čechách.

V 17. století byla potvrzena nová ústavu Moravského markrabství a 140 listin a privilegií Moravy. Ústava zabezpečovala rodu Habsburků dědičné právo na Moravské markrabství.

V roce 1782 císař Josef II. sloučil Moravu a moravsko-rakouské Slezsko v jediný politický celek v rámci rakouské monarchie. Sídlem zemského hejtmana a hlavním městem bylo Brno.

Ve 20. století bylo přičlenění Moravy k republice československé výsledkem revolučního aktu, který provedli zemští a říšští poslanci. Z původní Moravy tak v Československé republice nakonec zůstal jen znak na velkém a středním znaku Československé republiky. Zemské vlajky byly zrušeny a jejich užívání zakázáno.

V roce 1939 byla Morava začleněna do protektorátu Čechy a Morava. Zemská správa podléhala úřadům Velkoněmecké říše. Po 2. světové válce se moci ujímají komunisté, kteří nerespektují po staletí uznávané hranice Moravy a zavádějí místo nich kraje. Prvním lednem 1949 tak mizí Morava a Slezsko po tisícileté existenci z mapy Evropy. Nutno podotknout, že se do této doby Moravané výhradně hlásili k moravanství a odmítali se považovat za Čechy.

Za pražského jara v roce 1968 byl z iniciativy poslanců Jihomoravského kraje a nově založené „Společnosti pro Moravu a Slezsko“ podán „Návrh na státoprávní a územní uspořádání Československé republiky,“ která se měla stát trojdílnou federací tří státoprávních a rovnoprávných subjektů Čech, Moravy se Slezskem a Slovenska. Snahy Moravanů byly potlačeny a stát byl uspořádán na nacionálním principu dvou hlavních národů Čechů a Slováků.

S dalším důležitým milníkem přichází federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 9.5.1990, které přijímá usnesení, kde se uvádí: „Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky považuje zrušení Země moravskoslezské od 1.ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokratickocentralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti.“

V září 1990 byly předsedkyni ČNR Dagmar Burešové předloženy petice občanů požadující rehabilitaci Země moravskoslezské, které podepsalo více jak 630 000 osob. K jejich přání nebylo avšak přihlédnuto. Rok na to byl předložen upravený návrh zákona o zemském zřízení. Tento návrh byl předsednictvem ČNR také zamítnut.

Dne 1. 1. 2000 vstupuje v platnost zákon, který rozdělil území České republiky na 14 krajů stejných, jaké zavedl komunistický režim v roce 1948.

Přestože byl v dějinách národ Moravanů více či méně utlačován a naše hodnoty všemožně pošlapávány, měli bychom se společně dívat do budoucnosti. Měli bychom se po vzoru svázaných Svatoplukových prutů semknout a společně tak čelit úpadku, který nás po staletí obklopuje. Jen jednota Moravanů pod jednou vlajkou a symbolem může přinést kýžené úspěchy v podobě obnovení moravských zemských hranic; hranic, které jasně tyčily, kde je naše domovina.

Nechceme však vytvořit nějakou autonomní oblast či se separatisticky dělit. Jediné co chceme, je obnovení naší identity, na kterou máme právo. Chceme moravský zemský sněm, který by se jednoduše staral a zároveň spravoval to, na co jsou politici z Prahy krátcí a co je zas až tak nepálí, když je problém „daleko“.

Osobně vám deklaruji, že nechceme žádné národnostní rozepře, nýbrž usilujeme o společné budování všech národních tradic a zvelebení kultury obecně. Vím, že je to pro mnohé české sestry a bratry k nevíře a mnohdy nerozumí těmto snahám, ale i oni musejí pochopit, že ač žijeme v jednom státním celku, máme rozdílnou identitu a právo na sebeurčení. Věřím tomu, že nás český národ jednou zcela pochopí a potvrdí Moravu jako jednu spolkovou zemi, stejně tak jak je tomu dnes třeba v Německu.

Důležité je, aby národní síly nadnárodně spolupracovaly, podporovaly se a vyzdvihovaly své tradice a hodnoty nadevše. Je pro nás důležité to, jak tady dnes stojíme společně, stejně tak bychom měli všichni svorně podpořit naše kamarádky a kamarády v Praze při pochodu pro Čechy, stejně tak třeba zúčastnit se pochodu v Berlíně pro Německo. Jen tak zbouráme fámy o přehnaném šovinismu a nenávisti mezi lidmi, co hájí svou identitu.

Budujme Moravu pro příští generace!