Předseda DM Erik Lamprecht na prvním máji v Praze

2. května 2012

Vážení přátelé, kamarádi, občané a přihlížející,

zdá se až neuvěřitelné, jak jednoduše se daří chamtivcům ovládajícím světové i tuzemské dění tahat lid za nos. Když před posledními parlamentními volbami vtloukali lidu odpor k socialistům a liberálně pravicové strany byly veřejnosti předhozeny jako jediná možná záchrana před zadlužením státu, lidé sežrali tento naviják i s návnadou a dali zelenou protičeské politice v podobě zreformovaného hospodářství, které není ku prospěchu ani jednotlivým lidem, ani českému státu, ale pouze kapitálu a těm, kteří z něj těží.

Teď se pro změnu lidé začínají ozývat, protože pociťují konkrétní dopady asociálních reforem na životy každého řadového občana. Zdá se, že nyní by volby pro změnu vyhrála socialistická levice. Myslíte si, že by český nebo moravský člověk pocítil změnu? Že by pro něj bylo více pracovních příležitostí? Dostupnější základní životní potřeby? Dovolatelnější právo? Nebo snad změna společenské morálky? Rozhodně ne.

Problém tkví totiž docela v něčem jiném, než jestli nám vládnou modří, oranžoví nebo rudí. Vlády odcházejí a přicházejí a pouze po sobě vždy zanechávají větší státní dluh a někdy jako bonus odeberou lidem nějakou tu sociální výhodu. Problém totiž tkví v samotné koncepci kapitalismu. Tedy ve stavu, kdy tu není ekonomika pro národ, ale národ pro ekonomiku. Kapitalismus ze své samé podstaty bere lidskému společenství tradiční hodnoty, přináší mu materialismus na úkor idealismu a nepřirozeně lid rozděluje. Zadupává po staletí platná pravidla o společné úloze pospolitého celku.

My jsme kolektivisté, protože jsme dobří vlastenci a socialisté. Jedno podmiňuje druhé. Vztah celku a jednotlivců platí na každé lidské uskupení. Kde prospěch nachází celek, jehož jsem součástí, jsou nejlépe nastaveny podmínky, abych se úspěchu dočkal i já coby jednotlivec. Každý jednotlivý člen rodiny, kde si děti plní svoje povinnosti pilným studiem a rodiče stabilní prací, má nastaveny ty nejlepší podmínky pro vlastní úspěšnou seberealizaci. A přesně takhle to musí fungovat i u národa! Není náhoda, že rodina i národ mají stejný kořen slova.

Ovšem kde vládnou peníze, nehledí se na člověka nebo národy. Podívejme se, kdo nám vládne na státní, evropské i světové úrovni. Spekulanti, bankéři a kapitalisté, kteří zapomínají, čím by zůstal vlastník obrovské sítě vybavených fabrik po celém světě, kdyby neměl dělníků – pouhým dělníkem! To znovu platí v každé společenské skupině či v národě. I v národě má každý svoji pozici, jejíž úloha je stejně důležitá, jako kterákoli jiná, i zdánlivě prestižnější pozice. Zaměstnavatel nemůže existovat bez dělníka, stejně jako dělník bez zaměstnavatele. Dnes se ztrácí kulturní specifika, identita i příbuzenské povědomí. Vytrácí se tedy pospolitost, morálka a úcta ke druhým, jakožto k příbuzným lidem společného zájmu.

Můžeme namátkou zmínit, jak se za necelých 100 let podařilo zničit pouto k jedné historické zemi. V minulosti bylo přirozené, že Morava měla po stovky let vlastní samosprávu, byla to samozřejmost asi jako, když dnes je samozřejmostí existence našeho státního útvaru. Pokud by se snad dnes ozvaly hlasy po znovuzavedení oné moravské samosprávy, byli by jejich iniciátoři označeni za separatisty, šovinisty a především za blázny. A přitom by nechtěli nic jiného, než respektovat historické zákony a dbát své identity.

K tomu, aby si kapitalisté naprosto podmanili lidskou masu, ze které se stává jen prostředek pro bohatnutí vyvolených, je nutné ji vykořenit. Proto je dnes národní povědomí synonymem xenofobie a šovinismu. Proto tolik špiní nás, kteří se nenecháváme tak jednoduše zotročit. A přestože máme již ruce spoutány, pořád kolem sebe kopeme a křičíme: My jsme národ, máme své kořeny, historii a kulturu a toto všechno budeme dále opatrovat s vyhlídkou do budoucnosti, i kdyby nás to mělo stát život, protože pro nás na světě není nic cennějšího než existence našeho příbuzného společenství!

V současnosti jsou ulice plné protestujících proti vládě a jejím krokům. Množí se odborářské protesty a nejrůznější protestní platformy. Přestože se tyto protesty a iniciativy množí a pyšní se narůstající podporou, nikdy nedosáhnou svého cíle. Nikdy nic nezměnily a ani nikdy nic nezmění, pokud zase náhodou neposlouží jako zástěrka pro převlečení kabátů po vzoru sametového podvodu z roku 1989.

Všem takovýmto chybí něco, čím se v současné době může pyšnit jedině národně opoziční hnutí. Něco, co bychom mohli nazvat jakýmsi revolučním duchem, odhodlaností neustoupit za žádnou cenu z cesty za spravedlností, anebo jedním slovem: idealismus. Naše hnutí má obrovskou tradici a historii, není to jen hysterická reakce na zoufalou situaci. My jsme dokázali odhalit prohnilé základové kameny kapitalismu ihned při jeho stavbě, nikoli jako tito protestující hurá revolucionáři, kteří odhalili špatné zdivo, až když se jim bortí střecha nad hlavou. Ale na jakých základech vybudovat dům nový, o tom nemají ponětí.

My přinášíme alternativu, která vymete ducha kapitalismu z Evropy, a která je postavena na tradici a vrací člověku jeho důstojné místo v demokratické společnosti, protože právě on je středobodem našeho zájmu. Nikoli peníze a zisk. Nenechme se zatlačit do defenzivy od spolků, které vždy vyrostou, jednou jako reakce na zavádění školného, podruhé proti reformám, ale hned se zase vytratí a skutek utek! My jsme skutečná opozice a ani nám se dlouhodobě nelíbí vládní politika šlapající po českém člověku!

Kamarádi, věřte, že jednou to dokážeme. Jednou zbavíme Evropu pouta otroctví nadnárodního kapitálu. Žádné otroctví totiž nemůže trvat věčně, pokud porobeným zůstává svobodný duch. Svobodný duch tvoří revolucionáře a ti svobodu.

Dokud bojuje poslední odvážný duch, dokud dýchá poslední idealista, svět nebude šedý a prázdný, jak si jej malují dnešní světovládci. Postavme se jim, v cestě za svobodou nás jejich špinavé praktiky nikdy nezastaví!

Erik Lamprecht