Pravda jako ospravedlnění našeho boje

26. dubna 2010 Není tomu dlouho, co Dělnická mládež (DM) změnila své vedení. V prvním roce pomohli rozjet činnost DM lidé s nějakými životními či politickými zkušenostmi, kteří byli vesměs ve vedení. Avšak hlavní smysl samotné existence naší organizace je nabídnout talentovaným lidem, kteří ještě nemají dostatek zkušeností pro vytváření plnohodnotné politické činnosti, možnost seberealizace. A v souladu s tím předalo dosavadní vedení otěže novým tvářím. Jakým směrem se tedy bude naše budoucí činnost ubírat?

Je samozřejmostí, že i pod novým vedení mládežníků, se bude naše konání ubírat směrem, jaký vytyčuje program skrze národní a sociální ideje. Je tu ovšem i jeden úkol, jehož realizace nám musí být jakousi motivací a jehož zásady musí určovat veškeré naše jednání.

Neusilujeme totiž ani tak čistě o prosazení zákonů, ve kterých by hrál nemalou roli vlastenecký prvek či samotné prosazení sociálních výhod. Je to všechno jistě prospěšné, ale jen to samo o sobě opravdu nestačí. Náš cíl leží mnohem, mnohem výše. Chceme dosáhnout nové vyšší epochy lidstva, kde bude vzájemná úcta a pospolitost národa samozřejmostí. Vedeme jakýsi boj, boj ve jménu pravdy a skutečné svobody.

Na jedné straně stojí dnešní dekadentní systém, upřednostňující člověka sobeckého, egoistického. Touha po úspěšné kariéře je veškerou náplní života v takovéto společnosti. Na druhé straně stojíme my, alternativa vůči úpadku, nositelé hodnot daných přírodou. Neznáme falešnou humanitu, naším měřítkem je pravda a budoucnost. Chceme vystavět společnost, kde bude člověk nahlížet na všechny věci, se kterými se setká v životě vždy se zásadou, že profit celku stojí nad profitem osobním, ale na druhou stranu si je vědom, že celek (stát) mu naopak podá vždy pomocnou ruku, potřebuje-li to on sám. Jaký kontrast s dnešní situací, kdy panuje přesně opačná praxe…

Pro vedení takového našeho „boje“ potřebujeme v prvé řadě množství oddaných bojovníků. Tady se dostáváme k dalšímu smyslu existence DM. Příslušník našeho hnutí, nositel našich idejí, jak už bylo řečeno, se nikdy nedívá na osobní prospěch - co bude mít z něčeho on sám, ale na možnost prospěchu celku, v tomto případě hnutí, potažmo národa. Ano, být oddaným příslušníkem našeho hnutí s sebou přináší mnohé obtíže: odříkání si, fyzické napadání i věznění za pouhé projevení vlastních myšlenek je dnes realitou. Ale nesmíme zapomenout, že právě tato odříkání, pronásledování a věznění nás vlastně dostávají na morální výši a v podstatě ospravedlňují náš „boj“ a dávají mu smysl. To je to, čím se odlišujeme od běžného „stáda“. Nemlčíme, prohlédnutí pravdy nám nedovolí mlčet a upřímná láska k bytí nás nutí za pravdu bojovat.

Abychom pro dosažení našeho cíle získávali další a další bojovníky, je třeba přizpůsobovat prezentaci našich idejí době a jejím požadavkům. Co bylo vhodné dnes, nemusí být prospěšné zítra. Schopnost sebereflexe je pro životaschopnost jakéhokoli hnutí nutností. Jako příklad mohu uvést logo Dělnické strany. To vzniklo v době, kdy o existenci Dělnické strany prakticky nikdo nevěděl. Bylo tedy vhodné zvolit výmluvný, jednoduchý a snadno zapamatovatelný symbol. Dnes jsme se však dostali do jiné fáze dlouhé cesty. Uvědomit si toto je opravdu hlavní předpoklad pro růst celého hnutí. Dělnickou stranu zná každý, ať k ní chová sympatie či je její odpůrce. Každý si pod ozubeným kolem představí Dělnickou stranu. Je tedy třeba pracovat nyní na jiných věcech - osvětlovat naše myšlenky, ničit předsudky... Jestliže si tedy spousta lidí ozubené kolo spojuje s nějakou totalitní ideologií, byť neprávem, je třeba mu dát vale. Splnilo svoji roli, ale přišla nová fáze. Část ozubeného kola, jako projev jakési úcty k manuální práci, je zastoupená také v novém logu politického představitele našich hodnot, avšak bylo přizpůsobeno době a požadavkům. Takto ukázkově funguje ona sebereflexe.

Je také zavádějící přistupovat na hru systému, který nás skrze média řadí do jakési krajní či extrémní pravice. Jak absurdní... A ještě více je absurdní, když spousta našich sympatizantů tato a podobná fakta slepě přejímá. My přeci nejsme politickou silou ve smyslu dnešních parlamentních stran, nehledáme pravici, levici, hledáme pravdu. Jestli je socialismus levicový nebo nacionalismus pravicový je mi zhola jedno. Je přeci podstatné se řídit rozumem, ne se slepě řadit pod nějaké hesla. Takovéto jednoduché škatulkování je přeci vlastní našim odpůrcům, nikoli nám…

Jsme si samozřejmě vědomi, že takovýchto vysokých cílů je možné dosáhnout pouze skrze politickou činnost, kterou však nevykonáváme. Naší kulturní a osvětovou činností budeme připravovat mladé lidi k uskutečnění těchto velkých cílů a pro řádné uplatnění našich zásad spořádaného života.

Tedy: sociálně, národně a revolučně – za svobodu!

Erik Lamprecht, předseda DM