20. listopadu 2011 Čeští nacionalisté mají za sebou jeden z nejúspěšnějších uskutečněných protestů proti vedení politických procesů v naší zemi. V nedaleké minulosti se uskutečnilo na různých místech už hodně demonstrací, které měly upozornit na totalitní praktiky současného režimu. Ať už spontánně jako reakce na zatýkání undergroundových hudebníků ve stylu hollywoodských filmů s po zuby ozbrojenou policejní jednotkou, formou kreativních protestů anebo klasických plánovaných veřejných akcí. 17. listopad 2011 se rozhodně zařadil mezi ty nejzdařilejší akce, které bezesporu alespoň částečně splnily svůj účel.

Kariérní komunisté v řadách ODS, ČSSD a dalších stran žvaní o svobodě a demokracii, přičemž si za zády mnou ruce nad neustále silnějším omezování osobních svobod, rušením sociálních jistot apod. 22 let po Sametovém podvodu jsou lidé drženi přes rok na vazbě, protože vylepili „nevhodnou“ nálepku, soudně trestáni, když kritizují imigraci nebo jsou postihováni za zpěv nekorektních písní či držení transparentu. 22 let od pádu komunistického režimu máme znovu politické disidenty, vůči nimž jsou pod nejrůznějšími záminkami uplatňovány represivní tlaky. Tato fakta si stále spousta lidí nechce připustit a dál žije v iluzi svobody, která je tu ale dnes jen pro korektní a společensky se neangažující občany. To ale s proklamovanou demokracií nemá zhola nic společného. Právě proto je nutné, abychom hlasitě volali pravdu do světa, kdy jen to je možné.

Zdařilý průběh

Konečně se dostáváme k průběhu celé čtvrteční akce. K 15té hodině, kdy měla akce začít, se scházejí na Jungmannovo náměstí aktivisté z mnoha koutů republiky, vyjádřit svoji solidaritu přijela dokonce i skupinka pronárodních aktivistů z Německa. Těm patří velké díky. Poděkování si zaslouží i občané ze severočeského Varnsdorfu, kteří po sérii demonstrací v jejich městě, které jsme z principu podporovali, naopak přijel podpořit i naši akci v Praze i se svojí dobře viditelnou vlajkou. Beze zmínky nelze nechat ani velmi početnou skupinu aktivistů z Ostravska, kteří neváhali absolvovat dlouhou cestu prakticky přes celou republiku. Díky všem za aktivní podporu!

Už tradičně a v tento den opravdu příhodně byli přicházející lidé, kteří byli vyhodnoceni uniformovanými nebo i neuniformovanými policisty jako potenciální účastníci našeho protestu, ihned legitimováni a delší dobu zdržováni. Jak zrovna dnes typické!

Akce, která začínala řečnickou částí, tak mohla být odstartována se zhruba čtvrthodinovým zpožděním. V tu chvíli bylo složité odhadnout počet demonstrantů, kteří byli rozprostřeni po celé ploše náměstí. Naše shromáždění také zaujalo spoustu procházejících, kteří se se zájmem zastavovali a zpravidla ihned obdrželi i nějaký náš informační letáček.

Když později vyšel průvod, ukázalo se, že dav demonstrantů je opravdu početný, reálně v průvodu mohla jít asi pětistovka demonstrantů. To, že v médiích pravidelně podhodnocují naše počty, ještě neznamená, že i toto automaticky převezmeme. Máme přeci vlastní hlavu a víme, co jsme viděli a slyšeli. To platí i v tomto ohledu.

Abychom se vrátili k povedené řečnické části, jako první vystoupil se svým tradičně kvalitním a obsahově plným projevem předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas. Z tristního stavu naší země vinil především kapitalistický systém, který si v ničem nezavdá s tím komunistickým. Nadpolitický a vůbec širší rámec shromáždění dodal nedávno propuštěný politický vězeň a předseda občanského sdružení K213 ing. Jiří Fiala. Ten se ve své řeči mj. ohrazoval proti nedemokratickému nálepkování nepohodlných: „Jestli je zde něčeho třeba a chybělo to v uplynulých 20 letech jednoznačného úpadku, pak je to vlastenectví. Proto si nenechávejte tyto nálepky mlčky líbit.“ Třetím vystoupivším řečníkem byl výkonný místopředseda DSSS Jiří Štěpánek. Po něm dostal slovo Patrick Fischer, pronárodní aktivista z již zmíněné skupinky kamarádů z Německa. Ve své řeči zdůrazňoval, že po letech nenávisti mezi našimi národy dnes dokážeme nalézt společnou řeč. „Naši předci by na nás byli pyšní!“ Posledním, kdo promluvil ke zúčastněným, byl známý protikomunistický aktivista Jan Šinágl.

Poblouznění „antirasisté“

Právě účast a vzájemná podporu těchto známých občanských aktivistů je tím nejlepším důkazem o závažnosti novodobého fenoménu politických procesů, které postihují společensky aktivní nespokojence napříč celou společností. Jak absurdně potom působí tzv. antirasistické aktivity nejrůznějších pochybných spolků a nevládních organizací. Jednou z nich je právě tzv. iniciativa „Ne rasismu“, která svolala na stejný den do Prahy protidemonstraci.

Působí až směšně, jak tito paranoici vidí za vším možným i nemožným ten jejich bájný rasismus. Největším paradoxem je skutečnost, že právě tito „antirasisté“ svým paranoidním označováním všech za rasisty a neonacisty v důsledku právě tento rasismus pouze vyvolávají. Ono by asi puberťáky ve školách moc nefascinovalo to zakázané ovoce v podobě tzv. „neonacismu“, kdyby o něm neustále neslyšeli tato bláznivá varování. Od nás totiž nic takového neuslyší. My si chceme v době všeobecného úpadku pouze bránit svoji národní a kulturní identitu, nic víc, nic míň!

Samozvaní „antirasité“ na svém shromáždění nezůstali jen u primitivního osočování ideových protivníků. Neopomněli dnešní politicky vedené procesy oslavovat a žádat ještě tvrdší represe. Zkrátka paradoxy jejich jednání neznají mezí. Ti, kteří mluví o jakési rovnosti, by nejraději určité skupině obyvatelstva nedopřáli žádná práva. Přesně podle doktríny, jaká jim údajně na nacismu vadí. Nabízí se potom jednoduchá otázka, kdo je tady dnes ve skutečnosti „neonacista“…

Pochod Národní třídou

Ale zpět k naší akci. Po skončení pestré projevové části se mohl začít řadit průvod, který měl vyrazit lukrativní trasou přes Národní třídu. Do čela zástupu se postavil nový transparent s heslem „Mládí vpřed“. Jaký jiný element by měl být hnací silou v boji za změnu režimu než právě revoluční elán mládí?

Po stranách se umístily tématické transparenty, které výmluvně hovořily o dnešním stavu našeho státu. Kolemjdoucí si tak mohli na našich transparentech přečíst hesla jako „SVOBODU – proti totalitním praktikám zkorumpovaného režimu“, „Vláda peněz – zánik tradic“ nebo „Proti vládě a její zradě“. Pořadatelé rozestavení kolem formace se snažili rozeřvávat tématická hesla jako „Politické tlaky, uvězní vás taky“ nebo „Svobodu slova“. Rozhodně je pozitivem, že se v čímdál menší míře vyskytují na našich demonstracích předpotopní hesla jako „Nic než národ“ nebo „Čechy Čechům“, která zaujmou nanejvýš novináře, kteří vyhledávají záminky pro naše škatulkování. Samozřejmě je ale ještě co zlepšovat. Je třeba být nápaditými a kreativními, je třeba neustále pracovat a zaujímat novými hesly a formami prezentace.

Zhodnocení

Když se účastníci po plánovaném skončení akce rozešli, byl čas na hodnocení. Pokud bychom celý průběh srovnali s jinými dřívějšími demonstracemi pronárodních subjektů, pak se zařadila tato demonstrace proti politickým procesům mezi ty nejpovedenější. A možná, že se časem ukáže, že se jednalo i o akci v jistém smyslu přelomovou. Pestré složení vystoupivších řečníků z různých názorových spekter, které spojuje odpor vůči naší pseudodemokracii i na poměry povedená vizuální a hlasová prezentace je snad příslibem do budoucna. Zvláštní zmínku  a poděkování na závěr si rozhodně zaslouží nezávislí aktivisté, kteří neváhali vystoupit na našem protestu. V době, kdy jsou nevinní lidé politicky pronásledováni a mediálně nálepkováni, si odvaha zaslouží uznání!

„V době všeobecné lži je pravdomluvnost revolučním činem.“ G. Orwell

Nedejme se zastavit a dál pilně budujme naši cestu ke svobodě!

Erik Lamprecht, předseda DM