Ohlédnutí za volbami

4. června 2010 Výsledek letošních voleb do parlamentu lze vnímat pro Dělnickou stranu sociální spravedlnosti jednoznačně negativně. Ano, lze se utěšovat nárůstem počtu voličů a podobně. To však nic nemění na skutečnosti, že zkrátka nebylo dosaženo cíle pro tyto volby.

Cílem bylo jednoznačně dosáhnutí 1,5% hlasů a dosažení státního příspěvku nutného pro zkvalitnění naší práce a dosažení dalšího pokroku. Jako jediná skutečně opoziční strana si totiž nesmíme klást malé cíle a pochlebovat se, jak jsme to dobří s preferencemi okolo jednoho procenta. Naším cílem je stát se národním hnutím v pravém slova smyslu, kdy budeme zastupovat všechny složky národa a naopak také všechny tyto složky budou zastoupeny v našem hnutí a tvořit jej.

Výsledek voleb je tedy pro nás neúspěšný – kde ovšem hledat chyby? Co se mělo udělat lépe? Estetika a vystupování? Na těchto věcech se v poslední době velmi zapracovalo a pozitivní trend je nastaven i nadále. Nebo snad byla vedena špatně kampaň? Také nikoli, kampaň byla vedena naopak v rámci našich možností velice efektivně, což dosvědčuje množství mítinků a jiných inspirativních iniciativ. Byly do ní také investovány nemalé prostředky.

Bohužel se obávám, že v tomto případě není chyba ani tak na straně DSSS, jako na všeobecné naivitě ve společnosti řízené Systémem. Ano, jako každý systém utváří společnost k obrazu svému, činí tak i ten současný. Záměrné vyvolávání nechuti k politickým záležitostem, vytváření nových stran, které na určitý čas oklamou lid, protože ten volí jednoduše ty, které mu podstrkují v médiích, a následně jsou vyměněny zase za strany další se stejným fyzickým obsazením… Abych nemluvil tak všeobecně. Vzpomeňme si, nejprve ODA byla vystřídána Unií svobody, následně byla vybrána Strana zelených, nyní dostaly možnost nakrátko se dostat ke korytům zase TOP09 a Věci veřejné… Kdo bude další?

Ani nevadí, že tyto strany zpravidla nemají žádnou vlastní ideu, jen se zařazují do politického spektra, čímž jej tvoří naoko pestrým. Opravdu však jen naoko. Snad ani ti nejnaivnější lidé nemohou věřit, že snad nějaký TOP09 se zasadí o změnu politického klima, vyháže všechny zloděje od koryt a nastaví trend, kdy budou o řízení státu rozhodovat zodpovědní lidé, kterým leží osud jejich země na srdci víc než stav vlastní peněženky. Opravdu hodně naivní představa… Parlamentní vyvolené strany tvoří jednu a tutéž zkorumpovanou bandu, proti které stojí jen jediná opozice nebojící se v dnešním - prý demokratickém - státě říkat pravdu: DSSS.

Naše situace může připomínat tak trochu boj s větrnými mlýny. Mohli bychom se zařadit do společnosti a žít si spokojený život jako jiní. To bychom ovšem nebyli my. Ctnosti, jaké nás prezentují, nám takové jednání ani nedovolí. Každý neúspěch nás jen posiluje a nutí na sobě pracovat. A i kdybychom snad nedosáhli žádných hmatatelných úspěchů, je dosti záslužné se za sebou ohlédnout se ctí a pocitem, že jsem nikdy svoji čest nezradil. My se totiž nikdy nevzdáme.

Erik Lamprecht, předseda DM