Ohlédnutí za 1. májem v Brně pohledem Katrin Köhler

18. května 2011 Katrin Köhler ráda využila pozvání z minulého roku do Brna a společně s reprezentantem spolkového předsednictva NPD cestovala do této, téměř 400.000 obyvatel čítající, moravské metropole. Přitom již 30.4. oba NPD funkcionáři, respektive nositelé zastupitelských mandátů, navštívili překrásné staré město Praha (Praha se stala r. 1348 hlavním městem první římské říše národa německého. A ve stejném roce se jí dostalo i první německé university). Návštěvy tohoto druhu jsou již od roku 2007 milou tradicí naší městské zastupitelky.

„Tyto přes hranice jdoucí kontakty na nacionalisty různých zemí jsou pro mne velmi důležité, s nimi čelíme celosvětovému globalizačnímu šílenství kapitalistických velkofinančníků, obzvláště zde v evropských zemích, které mají stejné problémy se záplavou kulturně cizích vůči domácímu obyvatelstvu“, řekla K. Köhler.

Dále zděšeně vyprávěla: „Při rozhovorech s kamarády v Praze jsem se seznámila s dvěma mladými muži ze Švédska. Co tito dva vyprávěli, bylo pro mne nové a zcela otřesné.  Mluvili o tom, že před dvěma lety mladí muslimové ve Švédsku měli páchat zcela cíleně vraždy na domácích. Díky nadržování justice si za jednu takovou vraždu měli odsedět 4 měsíce vězení. Již minimálně 70 Švédů bylo zavražděno muslimskými přivandrovalci. Mladí muslimové jakoby se „vykupovali“ za příslušnost k nejrůznějším gangům přiznáváním odpovědnosti za takové vražedné trestné činy“.

Tento stav ovšem žádný prosystémový tisk nezmiňuje. Jistě by situace byla zcela jiná, když by tomu bylo naopak a Švédové by vraždili přistěhovalce z neevropských zemí. Samozvaní příkladní občané by se scházeli, vytvářeli kilometry dlouhé fronty, pálili svíčky, sloužili zádušní mše… Jen aby zachovávali předepsanou fasádu. Jak pokrytecký je jejich vlastní výrok o tom, že všichni lidé jsou stejní.

Ptám se všech vážně: Kdo jsou teď ti rasisté? My nacionální Němci jistě nijak víc než všichni ostatní.

Pozdě odpoledne nasedají oba NPDáci a pokračují ve své jízdě směr Brno. Tam jsou již netrpělivě očekáváni spoustou starých přátel. Společně pak navštěvují místní slavnost a pálení čarodějnic. Atmosféra zde byla velmi srdečná a rozverná. Ačkoliv pro sociální demokraty zde byl rezervován stůl, tak patrně ztratili chuť chodit mezi prostý lid. Jejich místa mezi návštěvníky slavnosti proto mohli zaujmout národní demokraté ze Saska společně s kamarády z Čech a Moravy.  Zastupitelka Katrin Köhler pak byla potěšena seznámením s místní volební jedničkou a místopředsedkyní DSSS Simonou Skoumalovou.

Další dopoledne se šlo s velkým očekáváním do brněnského centra na shromáždění DSSS ke „Dni práce“ - Prvnímu máji.

„Byli jsme netrpěliví, co od toho můžeme očekávat“ řekla městská zastupitelka Köhler. Podle vyjádření několika účastníků byly kontroly návštěvníků oproti zkušenostem s šikanou z dřívějška mírné. Když pak i poslední autobus s kamarády projel skrz kontroly a dostal se na místo shromáždění, mohla akce přesně ve 13:30 začít.

Na listině řečníků byli: šéf DSSS T. Vandas, NPD zastupitelka Köhler z Chemnitzu, Alexander ze Švédska, Günter Rehak z rakouské NVP, Jiří Štěpánek – DSSS a Robin Siener z Freien Netz Süd.

Až na malé bezvýznamné pokusy o narušení pořádku jednotlivými Cikány proběhly projevy hladce. Oficiální trička pro tento den kvůli jednomu lapidárnímu symbolu nemohla být nošena. Na závěr projevů se účastníci seřadili k průvodu.  V doprovodu ozvučeného vozu a několika strojů policie vyrazilo něco přes 600 účastníků na cca 2 km dlouhou cestu skrz různé čtvrtě města.

Zřetelně zde bylo poznat, které vrstvy obyvatelstva v jednotlivých uličkách bydlí. Od normálních obyvatel Brna kvitujících pochod provoláváním souhlasu a máváním rukou na pozdrav, kdy ulice byly ještě čisté, domy upravené a na okenních římsách stály květiny. Tam, kde ulice byly obydleny jen romskými rodinami, byly plny nečistot a smetí, které tam ležely již delší dobu. Domy působily neutěšeně. Nic, co by působilo minimálně jako pořádek a čistota. Z jednoho takového domu na nás byly házeny dýmovnice, ale nikdo nebyl zraněn.

Demonstrace probíhala přátelsky a disciplinovaně a byla pak na místě spořádaně zase ukončena. Různí kamarádi dělali ještě poslední snímky v upomínku, pak následovala velká loučení a zpáteční cesta na domácí místa. „Byla bych ráda ještě zůstala s přáteli, ale byla jsem také již v Chemnitzu očekávána“, uzavřela své vyprávění Katrin Köhler. 

Přeloženo z: www.katrin-im-rathaus.de

Překlad: Milan Tobiáš