O moci peněz

10. listopadu 2011 Je zajímavé sledovat, jak všem státům Evropské unie denně roste veřejný i státní dluh. Tato kvanta peněz, která se kdesi ztrácejí, která mizejí v různých "propastech", ale hlavně peněz v podstatě nikdy neexistujících, která jsou produkována z nitra křemíkových čipů bankovních systémů a která nikdy nespatří světlo světa v nám tak přirozené podobě papírové bankovky. Co se zde odehrává tak velkého, že je nemyslitelné, aby mohly státy hospodařit bez těchto obřích černých děr, které za sebou vytvářejí a hlavně kam tyto díry vedou?

Je to velice zvláštní systém ten kapitalismus. Denně jsou v televizi různé pořady zaobírající se tématikou peněz, ve studiích nám analytici představují různé plány a řešení a dokonce i do škol se zavádí něco jako "výchova k finanční gramotnosti"... Že prý dnešní děti toho o penězích vědí víc než jejich rodiče. Možná ano, ale řekl bych, že se učí o zkažených penězích. Každé dnešní dobou vychované dítě "ví", že pokud si chce něco pořídit, musí se zadlužit. Už tato myšlenka je v základu špatná vzhledem k tomu, že se k dlužníkům chovají banky jako k dojnicím. Spousta lidí pak končí minimálně s poničenými nervy, v horších případech se zhoupnou na laně.

Zdá se vám, že jsem použil nepatřičných slov? Jen jsem popsal realitu, berte to tak. Berte to stejně jako skutečnost, že každý z vás dluží cirka 120 tisíc korun. Je to naprosto stejná nepatřičnost. A možná by chtěl nějaký lidumil argumentovat nevyčíslitelností lidského života. Ale copak není dluh nás všech rizikem nás všech a rizikem pro naše děti? Je známo, že v tomto systému se člověk stává otrokem "svých" peněz, tedy svých dluhů, ale pokud nejste schopni splácet, můžete se stát faktickým otrokem toho, jenž vám peníze s takovou láskou a ochotou poskytl. Jestli to umožňuje zákon je věc nepodstatná, protože kdo má peníze, nemusí se ohlížet na zákony.

Hrajeme si na inteligentní lidi, kteří vymysleli ten nejlepší způsob, jak mohou zabezpečit výrobu potravin, spotřebních produktů, jistotu pokroku a vůbec chod celé společnosti. Věřte tomu nebo ne, podstata tohoto systému spočívá v souboji mezi lidmi. Jak se dnes vznešeně říká, "úspěšní se mají dobře" a pochopitelně si zaslouží mít se lépe než nějaký ušmudlaný dělník, který "nic nedokázal". Snažíme se jeden druhému utrhnout pecen chleba od huby a co naplat, že už mám v chlebníku tři, já se chci mít jak pán. Denně potkávám lidi, co mají jeden krajíček z toho pomyslného chleba a to jen proto, že hladné nadnárodní společnosti jsou natolik "úspěšné", že potřebují mít miliardové zisky! Kdo si ten zisk nechává a hlavně, co z něho má? No přece moc nebo si myslíte, že si jen chce dopřát vilu s bazénem?

Moc nespočívá v tom, že se stanete politikem, ale moc je na straně toho, kdo toho či onoho politika a ještě lépe, celou politickou bandu, míněno frakci, sponzoruje.

Nemáte někdo bolení žaludku nebo vám nebrunátní obličej při představě toho pašíka, který si mne ruce s každou další půjčkou na nelichotivý úrok, kterou poskytne? A nemyslíte si, že je načase toho pašíka podříznout a nejméně 7 dní z něho hodovat? Zatím určitě ne, ale ta doba přijde. Jen se modlím, aby se lidé nenechali obalamutit a nehnali pouze politiky, zatímco čuníci by si vesele chrochtali za oponou. Říká se, že na každou svini se vaří voda... A já věřím, že brzy nastane ta spravedlivá doba...

Jakub Svoboda, tajemník DM