Kdo je skutečný extremista?

Fenrir 3. října 2010 Stále a dokola slýchám, že my národní socialisté jsme bandou vysoce netolerantních extrémistů. Ale kdo se tu dnes chová extremisticky? Kdo je tu dnes netolerantní? Jsem přesvědčena, že my to rozhodně nejsme! Naopak, jsme tolerantnější k lidem jiného názoru více než oni k nám. Když dnes někomu z jiné politické strany řeknete, že jste členem DSSS či DM, hned se tato netolerantnost ukáže.

Mohu dát osobní příklad. Bydlím nyní na vesnici, kde je už asi běžné, že, jak se někde něco šustne, ví to rázem všichni. Máme zde poštovní doručovatelku, s kterou jsme vycházeli naprosto normálně až do okamžiku, kdy jsem šla v parlamentních volbách do volební komise v naší vesnici. A z ničeho nic se s paní poštovní doručovatelkou už nedá ani mluvit.

Když mi přijde něco doporučeně, hodí mi jen lístek do schránky a ujede, už se ani neobtěžuje zvonit. Je zřejmé, kde nastal problém. Paní doručovatelka s její matkou kandiduje u nás ve vesnici za KSČM, a tak se přeci nebude chovat v práci profesionálně a slušně jednat s někým, kdo má něco společného s tou tzv. netolerantní a extremistickou stranou. Z toho si však nic nedělám, opravdu už mi dávno došlo, že netolerantní jsou zde úplně jiní lidé než-li my.

Ale to, co se děje poslední dobou je i na mne moc. Je to něco, co zvládne opravdu jen a jen ubožák. Naše vesnice je totiž plná psů a nikdo s tímto nemá jediný problém. Jen v naší domácnosti se to za poslední dobu stalo již podruhé, což asi nebude náhoda.

Poprvé to bylo někdy před měsícem, náš pes celý večer zvracel a vyzvracel hromadu modrých granulí, které se používají jako jed na slimáky, ale někteří ho používají jako jed na psy. Pes byl celý den jen na naší zahradě, kde nic takového nemáme. Takže mu to tam musel někdo hodit, naštěstí to ale vše vyzvracel a byl v pořádku.

Ale minulý týden jsem zažila něco otřesného, co bylo moc i na mne. Náš pes byl úplně bezvládný a nezvládl se ani udržet na nohách. Ihned jsme vyrazili na veterinu, kde dostal injekci na uklidnění, ale paní veterinářka to s ním neviděla moc nadějně. Byl jako zfetovaný, nemohl ani polykat, ani se jakkoliv hýbat. Když v noci začal přicházet k sobě byl úplně horký, stále se snažil postavit na nohy, ale nešlo to a stále přepadával, snažili jsme se ho tedy udržet, aby ležel a nenamáhal se. Takže jsme s ním byli celou noc vzhůru. K ránu se už začal stavět na nohy, v tu chvíli se mi hrozně ulevilo. A jsem hrozně ráda, že se z toho zvládl dostat. V některých chvílích jsem totiž opravdu myslela, že je konec. Byl to pro mě otřesný zážitek a nechtěla bych ho zažít znovu.

Skutečně na tom nechápu jediné, jak někdo může být tak bezcitný a mstít se přes zvíře, které mu nic, ale naprosto nic, neudělalo?! Toto je opravdu vrcholná nechutnost. Nikdy by mne ani nenapadlo mstít se takto někomu, kdo má jinou politickou příslušnost. Ten, kdo to udělal je dle mého extrémistou a absolutně netolerantním člověkem, ne my. My se takto rozhodně nechováme! Doufám jen, že jednou zjistím, kdo to byl…

Lucie Šlégrová, místopředsedkyně DM