Igelitka - zrazené dítko kapitalismu

16. března 2013 Možná se právě podivujete nad smyslem tohoto nadpisu, ale nezoufejte, vše se brzy vysvětlí. Nejlepším způsobem, jak se dozvědět, co má autor na mysli, je přečíst si následující odstavce líčící osud jedné běžně používané věci. Je to tak prostá věc, že o ní už dávno v běžném denním shonu nepřemýšlíme, ale je to škoda. I ta nejběžnější věc nám totiž dovede napovědět něco o podstatě společnosti, ve které žijeme.

Podle nadpisu se může zdát, že ústředním hrdinou článku je polyethylenová taška, ale ve skutečnosti tu jde o všechny spotřební věci s životností jen několika málo dní, někdy i hodin nebo minut. Chci vám čtenářům totiž přiblížit na krátkém příběhu "života" jedné igelitky zneužívání a zneuctívání přírody jen proto, aby lidé mohli hromadit pomyslné bohatství a udržovat zaostalý ekonomický systém v chodu.

Představte si, že se narodíte na běžícím páse vedle milionů vašich bratrů. Máte dvě ucha a "tetování" s reklamou nadnárodního obchodního řetězce. Každá matka chce mít zdravé a zdatné dítě, ale v tomto případě je všechno jinak. Vaše „matka“ vůbec nechce, abyste dlouho vydrželi. Nezajímá ji vaše kvalita a nechce, abyste za svůj život vykonali mnoho dobrých skutků a pomoci. Chce vaši “kůži“ prodat na trh, a to co nejrychleji a za co největší cenu. A hlavně si nepřeje váš dlouhý život, ale vaši rychlou smrt, aby se v duchu spotřební společnosti mohla co nejrychleji prodat další "kůže". Jste jen prostředkem k bohatství vašeho stvořitele. My bychom takovou matku nazvali zrůdou a nebudeme daleko od pravdy, když tak učiníme i v tomto případě. Nyní si řekneme proč.

Polyethylen, ze kterého se takzvané igelitky vyrábí, je odolný materiál, který předčí v mnoha směrech jiné přírodní materiály. Je lehký, pevný, odolný a nesavý. I při tloušťce pouhých 0,055 milimetru, kterou má běžná igelitová taška, dokáže unést nápor více jak deseti kilogramů. Bohužel však taková taška, byť z velmi pevného materiálu, nakonec velmi rychle končí v odpadkovém koši.  Představte si, kolik by taková igelitka mohla unést a jak dlouho by mohla vydržet a sloužit, pokud by její stěny měly dvojnásobnou či trojnásobnou tloušťku nebo kdyby se polyethylen zkombinoval s jiným materiálem, jako je třeba plátno. Taková taška by vám mohla vydržet půl roku nebo rok. Náklady na výrobu by se zvýšily čtyřnásobně, ale životnost stonásobně. Co to znamená? Úspora tun materiálu a hektolitrů pohonných hmot, za neustálé zásobování novými taškami a s tím spojené výrazné omezení exhalace skleníkových plynů do ovzduší. Problém je v tom, že to si kapitalismus nežádá. Ten má zájem pouze na tom, aby se zboží i peníze točily a neklade na lidi téměř žádné nároky na ochranu přírody a člověka. Vše je podřízeno zisku a účel světí prostředky.

Igelitová taška je jen jedním z mnoha dítek spotřební doby a kapitalismu, které jsou dány výměnou za zisk na úkor životního prostředí nebo za pohodlí a lenost člověka. Až se budete procházet hypermarketem, zkuste se zadívat do regálů a sami popřemýšlejte nad užitečností mnoha stovek vystavovaných věcí. Teprve až když začnete nad věcmi uvažovat a ptát se sami sebe, co a jak by se dalo udělat lépe, pak narazíte na všechny ty skrývané temné kouty kapitalismu, který sám ze své podstaty staví zisk nade vše ostatní a bohužel i nad životy lidí, o čemž by mohli vyprávět lidé z třetího světa, pracující od rána do noci za jeden dolar.

Mnoho lidí považuje kapitalismus za výdobytek moderní doby, ale málokdo ví, že se základy kapitalismu začali rodit již v 16. století, aby tento tehdy nový systém nahradil zastarávající feudalismus. Na 16. století dobrý počin, ale nyní jsme ve 21. století a kapitalismus stále přežívá a rozděluje společnost na pány, kteří mají vše a poddané, kteří nemají nic. Navíc tento systém staví na neustálém růstu, z čehož plyne buď vykořisťování zaostalejších států nebo neustále se opakující krize a recese. To si jistě žádný duševně zdravý člověk nepřeje a proto volejme společně po novém ekonomickém pořádku, který zajistí důstojné žití pracujícím lidem třeba i na úkor nějakého pohodlí. Řekněme kapitalismu dost. Pět set let nadvlády stačilo!

Jakub Svoboda