Idea 16/12/09

Konzumní advent

Hurá, Vánoce jsou  za humny a je nejvyšší čas na jejich přípravu. Super a hypermarkety na nás chrlí jednu reklamu za druhou a davy se tlačí v přeplněných krámech po celou otevírací dobu (od půlnoci do půlnoci). Krize nekrize, personál obchodů se domů přijde jen vyspat (to pokud má opravdu štědrého zaměstnavatele) a lidé se vesele mačkají v plastových krabicích na okrajích města. Bohužel, ani po skončení vánočních nákupů si prodavači a prodavačky volna neužijí.

Nejsou však tak vzdálené doby, kdy krámy zkrátka 23. prosince zatáhly rolety a znovu otevřely až po svátcích, 27. prosince. Nyní si bohužel Češi osvojili svéráznou konzumní západní kulturu. Ani přes svátky se práce v těchto „svatyních“ konzumu nezastaví a majitelé obchodních gigantů si můžou spokojeně mnout ruce ve svých mramorových vilkách v některém z daňových rájů, o kolik že to zase zvýšili svůj zisk.

Ruce si mohou mnout i lichváři z nadnárodních bank. Co na tom, že za půl roku lidem peníze dojdou a na splátky nezbude? Pozve se exekutor, ten vše vyřeší! Takovéto chování může končit jedině bankrotem. Peníze se z koloběhu dostanou do rukou nadnárodních koncernů a dostanou se do ekonomiky jiného státu. I to je příčinou katastrofální zadluženosti státu, tedy nás všech. Každý český občan dluží kolem 120 000 korun. To si nedávno uvědomil i premiér Fischer a vyzval nás, že je pomalu načase tento dluh začít státu splácet. Co na tom, že nikdo z nás za stav ekonomiky ČR odpovědnost nenese, ta je zcela a jen na představitelích státu.

Pokud chceme předejít státnímu bankrotu, musí se pokladna státu dostat zpět do kladných čísel. A kdo to zaplatí? Dle parlamentní sebranky my. Dle Dělnické mládeže skuteční viníci, jako je Paroubek, Topolánek, Klaus, všelijací Krejčířové a Kožení, Železní a jim podobní. Zkrátka ti, kteří umožnili a podpořili závislost ČR na západním kapitálu. Proč bychom měli za chyby státu platit my, kteří jsme je nezpůsobili? Co je to za spravedlnost?

Vrátím se však ke konzumnímu pojetí Vánoc. Ty jsou, jak známo, svátkem příchodu Krista. Vánoce jsou často nazývány také jako svátky klidu a míru. Avšak kolik klidu v sobě máte, když stojíte nekonečnou frontu u pokladny v marketu otevřeném nonstop? Kolik klidu si užijí jeho zaměstnanci?

Je celý tento kolotoč nutný? Neobešli se snad bez těchto konzumních vymožeností naši rodiče a prarodiče? Opravdu jim chyběli ony krabice hyzdící okraje našich měst? Neměli snad možnost, kde nakoupit dárky svým blízkým?

Já říkám: NE! Přátelé, nenechme se ovlivnit nadnárodními koncerny a jejich ubohým ždímáním našich kapes. Postavme se do opozice a oslavme vánoční svátky v jejich původním smyslu. Pryč jak s letáky, tak se Santou!

Jan Mrázek, DM