Fotoreport 26/6/09

Kulturně historický výlet po Jihlavě

Před necelým měsícem se vedení MO Jihlava a Havlíčkův Brod rozhodlo uspořádat pro své členy a sympatizanty seznamovací výletní den. Díky velkému zájmu mladých lidí na Vysočině o Dělnickou mládež byl tento den více než potřebný. Navázali jsme tak na výletní akce ostatních MO a ukázali tím našim členům, že NS myšlenka je také o duševním a fyzickém vzdělávání. Pro tento účel jsme vybrali nejzajímavější kulturní a historická místa města Jihlavy.
 
Ranní slunce dává první signály, že dnešek bude dnem pro výlet přímo stvořeným. Scházíme se v devět dopoledne na vlakovém nádraží v Havlíčkově Brodě. Na místě jsou již kamarádi z H. Brodu, Ledče nad Sázavou, Třebíče. Naše pozvání přijal i předseda krajské organizace Dělnické strany Vysočina Bc. Milan Hroch. Vlakem odjíždíme do Jihlavy. Zde nás již vítá místní MO. Bohužel pěti kamarádům z Pelhřimova překazila výlet porucha automobilu, další se nemohli zúčastnit vzhledem k časovému zaneprázdnění. Kvůli těmto problémům se tak scházíme v počtu “pouhých“ třinácti lidí. Blíží se 10. hodina a my pěšky vyrážíme směr Masarykovo náměstí. 

Naší první zastávkou je Muzeum Vysočiny. Jeho rozmanitost nám dovoluje nahlédnout do dávné i blízké minulosti. Společně obdivujeme sochy madon z expozice pozdně gotických plastik. K vidění je vývoj knihtisku nebo také krásně zpracovaný rozdíl mezi způsobem života na zámku, ve městě nebo ve světničce na venkově. Zaujímá nás prosté živobytí selky s kolovratem u nohou i krása pracně vyřezávaného nábytku na zámku. Prohlédneme si expozici lesních zvířat a v lapidáriu zdobeném náhrobníky a kamennými artefakty výstavu kaktusů. Po té scházíme do sklepení zachovaného v původním středověkém stylu. Tento prostor je věnován historii dolování stříbra a mincování (např. mince se Svatováclavskou orlicí) v Jihlavě. Zbylé expozice bohužel nebyly z důvodu rekonstrukce přístupné.

Úderem jedenácté hodiny přecházíme do nedalekých katakomb. Slunce vystoupilo na modrém nebi pěkně vysoko, takže chladné chodby pod Jihlavou přijdou velice vhod. Díky působivému vyprávění průvodce se zde můžeme alespoň částečně vžít do kůže středověkých havířů. Tisíce záseků dláty na stěnách jen potvrzují lopotnou dřinu, při níž se havíři dožívali průměrně pouhých 30 let. Každý si ihned podvědomě spočítá, jak málo už by toho měl před sebou. Vybudování 25 km dlouhých chodeb s tím, že za jednu šichtu pokročíte cca o 3 cm, v nás vzbuzuje obrovský respekt k této těžké práci. Podzemím nás provází také udatný rytíř, který nás v šermířském souboji ochrání před zlým vládcem katakomb. Oba dva soubojem pobavili nejmenší návštěvníky. Pro nás starší jsou dále připraveny první palné zbraně a kanóny. Sklepení sloužilo mimo jiné pro skladování sudů s pivem a vínem, ale hlavní důvod náročného budování podzemí pro nás zůstává stále záhadou. Také zhlédneme dlouholetou záhadu jihlavského podzemí, chodbu, která ve tmě nejenže světélkuje, ale na stěně zůstává k vidění také váš stín v místě před zhasnutím. Existuje mnoho vysvětlujících teorií, jednou z údajně nejpravděpodobnějších je, že si asi takto chodby označovali Němci za války. K tomu ovšem opět chybí důkazy. Což nás v této době snad už ani nijak nepřekvapí… Tím naše podzemní putování končí.

Pokračujeme výstupem na věž kostela Sv. Jakuba. Vyhlídka ukazuje město v celé své kráse. Člověk si bohužel nemůže nevšimnout jizev, které na městě zanechal komunismus. Ať už se jedná o betonové králíkárny v dáli nebo o doslova hnusný kvádr hyzdící Masarykovo náměstí. Každý místní ví, že jde o komunisty vystavěnou a nyní kapitalisty, v čele s McDonaldem, využívanou budovu Prioru. Mezi architekturou celého okolí působí jako pěst na oko a je tím nejhorším z výhledu.

Plánovanou návštěvu Zámečku v lesoparku Heulos nám překazila nutná rezervace prohlídky dva měsíce dopředu. Proto se musíme spokojit s pouhým vnějším dojmem stavby. 

Poledne je dávno pryč a my se tak blížíme k naší poslední zastávce, jihlavskému hřbitovu. Mlčky a s velkou pokorou přicházíme na místo posledního odpočinku padlých válečných hrdinů. Očištěním památníku, zapálenými svíčkami a minutou ticha vzdáváme hold těm, kteří bojem za svoji svobodnou myšlenku zaplatili daní nejvyšší, svým životem. Projdeme i část věnovanou padlým vojákům během 1. světové války. S přesvědčením, že se již nikdy více nesmí opakovat žádná bratrovražedná válka, hřbitov opouštíme.

Nemůžu nezmínit chlapce z kriminální policie, kteří nás už delší dobu “nenápadně“ sledují ve své červené Felicii. Člověku je hned lépe, když vidí, jakou zodpovědnou práci orgány tohoto systému z našich daní vykonávají. Budu muset bohužel zklamat všechny oběti nevyřešených trestných činů, protože přednější prací české kriminální policie je sledování skupiny mladých lidí na výletě než vyšetřování opravdových trestných činů. Nebo je snad poznávání památek a historie zločinem?

V nedaleké restauraci všichni usedáme k jednomu stolu. Podrobně rozebíráme dojmy ze stráveného dne a plánujeme datumy a místa konání dalších výletů i schůzí v rámci Dělnické mládeže. Domlouváme se na způsobu a vzájemné spolupráci při šíření naší myšlenky, ať se už jedná o tvorbu letáků, plakátů, článků tak i o vystupování na veřejnosti, vzdělávání se nebo o nábor nových členů. Během výletu jsme mezi sebou vyměnili zkušenosti i kontakty a utužili tím naše kamarádství a důvěru. Po dvouhodinovém posezení se s Jihlavou loučíme a příjemně unavení se pomalu rozjíždíme směrem k našim domovům.

Za Dělnickou mládež z Vysočiny

předseda MO DM Havlíčkův Brod Jan Eis