Druhý Přerov za námi... A jak dál?

28. června 2011 Každé živoucí hnutí, jímž jsme a především chceme být, musí podléhat sebereflexi svých činů, aby na jejich podkladu mohlo utvářet svoji tvář a dostát tak této „živoucnosti“. Na první pohled úspěšný mítink DSSS v Přerově je za námi, pojďme tedy zhodnotit jeho průběh poněkud netradičně z kritického pohledu.

Akce v Přerově následovala po dvou organizačně dobře zvládnutých demonstracích v Novém Bydžově a v Brně. Národní scéna tak zakončila první období jakéhosi opětovného vzedmutí a je třeba říct, že jsme vykročili správným směrem. Nyní je nutné nasměrovat „náš vlak“ do správných kolejí. Ve srovnání se dvěma zmíněnými předcházejícími akce přerovský pochod organizačně velmi pokulhával a abychom se mohli posunout dál, ukážeme si, co bylo špatně a jak vlastně dál…

Demonstrace policejní síly

Shrňme si nejprve průběh sobotní akce. Vzhledem k omezené propagaci shromáždění pod titulem „Proti rasovému násilí“, nebylo 200 dorazivších účastníků z řad aktivistů žádným překvapením. Účastníci se bohužel opravdu rekrutovali téměř pouze z řad tzv. aktivistů, nikoli z řad běžných přerovských občanů. Ne snad, že by přerovské mítink dělnické strany nezajímal, bylo jim však pěkně podemokraticku v účasti na shromáždění zabráněno.

Celý sobotní den v Přerově se nesl ve znamení policejních manévrů a šikany, která snad ještě překonala praktiky při prvomájové demonstraci v Brně před dvěma lety. Účastníkům byly zabavovány vlajkové žerdě, každý, kdo chtěl mítink navštívit, musel projít tzv. kontrolním stanovištěm, kde byly jeho osobní údaje opsány a pečlivě zaneseny do policejních složek a poté ještě pro jistotu musel zapózovat na policejní kameru. Inu demokracie jak vyšitá…

Je pochopitelné, že nikdo z řadových občanů nechce mít „vroubek“ v podobě evidované účasti na shromáždění skutečně opoziční strany. Dnes je totiž velmi důležité, stejně jako za minulého režimu, nevybočovat z řady…

O tom, že mezi místními byla patrná zvědavost a zájem o naši stranu, svědčil fakt, kdy se před vstupními prostory shromáždily skupinky zvědavců. Když naše aktivistky alespoň přítomným začaly rozdávat Dělnické  listy, lidé všech věkových kategorií se se zájmem o ně hlásili a vyjadřovali svoje znechucení nad praktikami, které by mohla novodobým soudruhům závidět i StB. Několik Přerovanů nakonec překonalo obavy a zavítalo přímo na naše shromáždění. Byl mezi nimi také postarší pán bydlící v nechvalně proslulé Škodově ulici, který byl během posledního roku už třikrát okraden, jak vyprávěl. „Kdyby se jen zlomek policistů, co dnes buzeruje  lidi, staral o zde trpící občany, byla by situace úplně jiná, mocní na nás ovšem kašlou,“ postěžoval si.

Když potom konečně s téměř hodinovým zpožděním mohl zahájit předseda DSSS Tomáš Vandas mítink, bylo na místě zhruba 200 účastníků včetně několika odvážlivců z řad místních obyvatel a spousta novinářů, kteří zřejmě očekávali pokus státní převrat, jak mohli usoudit z manévrů policie, která měla potřebu dopoledne zorganizovat tiskovou konferenci, kde prezentovala svoji strategii: Město rozdělené do několika sektorů, hlídané nejrůznějšími jednotkami, vrtulník ve vzduchu, v ulicích na 700 policistů (poměr k účastníkům 3:1), člověk mohl získat dojem, že do města co chvíli dorazí front Rudé armády a rozzuří se tvrdé boje o ulice – i to je dnešní boj o politickou moc, snaha zastrašit před opoziční silou.

K čímdál nechutnějším praktikám uchylující se naši protivníci si ovšem neuvědomují, že každé další nesmyslné obvinění, každé další bezpráví ve svém důsledku naše hnutí posiluje, ať už v rovině fungování nebo podpory zvenčí… Za zmínku jistě stojí i přítomnost disidenta Vladimíra Hučína, který se jistě nestačil manévrům divit, přestože je bezesporu seznámen se spoustou případů bezpráví v našem Kocourkově.

Vlastní projevy ještě přednesli výkonný místopředseda DSSS Jiří Štěpánek a zástupce královehradecké DSSS Jaroslav Drtina, kteří se zaměřili především na sociální tématiku. Projevová část byla tedy úspěšně za námi. K dobře zvládnutým projevům nelze mít námitek, o čemž svědčí také soukromý rozhovor dvou přítomných novinářek: „Teď jsem se bavila s kolegy a musíme se shodnout, že z 80ti procent s obsahem souhlasíme“, říkala poněkud překvapeně reportérka Přerovského deníku. Tomu se není samozřejmě co divit, škoda ovšem, že politická korektnost je v dnešní době silnější a v reportážích novinářů se znovu objevovaly tendenční titulky o radikálech apod. Dobrou ukázkou „profesionality a nezaujatosti“ dnešních novinářů je také informace o tom, že byly zabaveny nějaké zbraně. Ovšem to, že zbraně byly zabaveny samotným novinářům, se už uvádí málokde. Média, ať už pod přímým nebo nepřímým vlivem, jsou zkrátka jen prodlouženou rukou Systému - stejně jako ve všech ostatních totalitních režimech.

Příště jinak

Poté mohl následovat pochod přerovskými ulicemi, který už byl zvládnut o poznání hůře. Předně si musíme uvědomit, že pochody „proti rasovému násilí“ nemohou být jedinou pouliční aktivitou opoziční strany dneška. Prezentaci ideálů musíme učinit zajímavou a nevšední, aby vzbudila zájem u co nejširší sorty lidí. Témat k shromáždění je celá řada. Také jejich provedení nemůže mít neustále stejný scénář, je možné využívat podií, masek, hudebních vystoupení nebo pohyblivého scénáře. Inspiraci také nemusíme hledat daleko.

A co že bylo konkrétně v sobotu špatně? Průvod musí mít předně nějakou formu, ucelený tvar, zkrátka disciplinovaný charakter, jak se na politickou prezentaci sluší. Také je zapotřebí i neverbálně a na úrovni prezentovat naše myšlenky, konkrétně alespoň v čele je nutné držet transparenty s výmluvnými hesly.

S hloupostí hraničí reagovat na vnější podněty… Naproti tomu není možné nechat po sobě šlapat - tak jako tomu bylo kupříkladu v Litvínově roku 2008, kdy byl pochod napaden policejními jednotkami, dokud je to ovšem možné, je nutné vždy držet disciplinovaný charakter průvodu.

Kategorií samou pro sebe jsou také hesla vykřikovaná na našich akcích. Je nejvyšší čas konečně se překlenout z doby, kdy se vykřikují prázdná a zprofanovaná hesla jako „Nic než národ“. Heslo „Cikáni do práce“ se hodí  spíš do nějaké hospodské odrhovačky než pro oficiální politickou prezentaci. Řvát Čechy Čechům na Moravě taky nepůsobí asi na místní tím nejlepším dojmem. Uvědomme si konečně, že každý čin slovo jednotlivce, zvlášť v našem případě, reprezentuje stranu, respektive hnutí, jako celek. Mnohdy stačí jen nejednat ukvapeně.

Tvrdá disciplína vůči sobě při jednání ve spojitosti s veřejnou činností musí vyústit také v tvrdý přístup vůči jednotlivcům, kteří dlouhodobě nemohou přistoupit na tuto tvrzenou cestu. Je třeba rozlišovat mladé lidi, s kterými se dá (a mělo by) pracovat a takzvaně nenapravitelné jedince, kteří dlouhodobě dělají špatné jméno zbytku idealistů.

S takovými není žádoucí žádné slitování. Tito mezi námi nemají místo a bude jim to dáno najevo například nekompromisním vyloučením z veřejného shromáždění hned při příští příležitosti. Jeden hlupák totiž vždycky zastíní stovku chvályhodných skutků ostatních. Skutečný idealista reprezentuje hnutí při všech svých činech, v podstatě i při takových banalitách jako při jízdě tramvají nebo na nákupu, zvlášť pokud se pohybuje v daném městě v den konání nacionalistické akce, mějme to na paměti…

Progresivní vývoj místo průměrnosti

Elán mládí místo stagnace

Skutečnou svobodu místo tyranie

Erik Lamprecht

předseda DM