Co je vlastně určeno našim dětem?

24.srpna 2010 Sama sice ještě nemám děti, ale neustále musím přemýšlet nad tím, v čem dnes děti musí vyrůstat. Je samozřejmé, že rodiče ovlivňují z velké části výchovu svých dětí. Ale je tato část dostatečná k tomu, abychom měli jistotu, že se naše děti budou chovat dle této výchovy? Nebo si to můžeme už jen přát a doufat ve štěstí? No nejlepší odpověď na to asi najdou lidé, kteří jsou již sami rodiči.

Já osobně mám však obavy, že společnost dokáže ovlivnit děti více, než bychom si mysleli. Když jen vezmeme příklad kolektivu ve školce či škole. Vy svou ratolest můžete sebevíce učit tomu, že se nemá mluvit vulgárně, ale pokud tak mluví více dětí v nějakém daném kolektivu, hned nastává problém. A tak je to asi se vším. Tudíž si myslím, že děti nevychovávají pouze rodiče, ale i vše okolo dětí  samotných.

Proto je tak důležité, aby především stát, který utváří obraz toho daného národa dbal nejvíce na správnou výchovu budoucích generací. A to ve všech směrech, školství, filmová a umělecká tvorba, sportovní vyžití, zájmové kroužky atd. To vše by měl stát maximálně podporovat a snažit se o to, aby tyto složky měly co nejlepší morální a výchovný vliv na děti a hlavně, aby nebyly dostupné jen těm, co na to mají.

Bohužel v dnešní době to na mne spíše působí dojmem výchovy k morálnímu úpadku. A tento úpadek vidím opravdu v mnoha složkách určených těm nejmenším. Působí jako jeden velký stroj na amorální výchovu. A těm „vyvolencům“, kteří určují podobu tohoto stroje to tak i nejspíše vyhovuje. Nechtějí vidět náš národ hrdý a silný, ale slabý a zdevastovaný. Takovému národu se přeci vždy vládne lépe. O to tu jde asi především. Jiné vysvětlení pro to, co vídám mě totiž nenapadá.

Uvedu zde několik případů, které dle mého mluví za vše. Vždy jsem si myslela, že když je někde uvedeno: tento film je pohádka určená pro děti, mohu to dítěti s klidem pustit. Dnes však asi musí rodiče nejdříve zajít např. do kina na danou pohádku sami, a pak uvážit zda na ní vezmou i své děti.

Aby to totiž nedopadlo jako např. u novější české pohádky „Kozí příběh - Pověsti staré Prahy“. Já osobně jsem na tuto pohádku byla moc zvědavá, už jen proto, že se ráda podívám na něco z našich pověstí, a to i v pohádkové podobě. Nevím proč jsem ještě bláznivě doufala, že by to třeba mohla být jednou i pohádka, která by pro děti měla i nějaký informativní a naučný potenciál. Nejen že to něco, co stvořil jistý pan režisér Jan Tománek nemělo naučný nádech, ale s pověstmi to nemělo téměř ani nic společného. Občas padla nějaká zmínka, avšak děj byl úplně o něčem jiném. Jednou z hlavních postav je koza, která je většinu filmu opilá a zamilovala se do svého lidského kamaráda Kuby, ten se však zamiluje do dívky,  která po nocích běhá po hřbitově a vyndává hřebíky z rakví a pak je prodává. Proto se koza jde opět opít a v tomto stavu si začne s místní prostitutkou. Kdo neviděl možná neuvěří, ale opravdu se toto nachází ve filmu, který je podle pana režiséra určen pro děti cca od 8 let. Dále nějak nechápu fakt, že film byl nominován prý za výtvarný počin i na prestižní filmovou cenu "Český lev". Nebo to, že byl projekt podpořen grantem z evropského programu MEDIA.  Když diváci v kinech s dětmi odcházeli již v průběhu filmu. A pokud budete hledat hodnocení této tzv. „pohádky“ normálními lidmi najdete jen a pouze komentáře tohoto typu:

„Kdyby nic jiného, založit film pro děti na tom, že koza vyžaduje sexuální vztah po svém majiteli, a jediné dvě ženské postavy ve filmu jsou „holka pro všechno a pro všechny“ a prostitutka, která zřejmě hodlá provozovat pohlavní styk s kozou, znamená buď nemít soudnost a myslet si, že toto děti můžou bez problémů konzumovat, anebo to znamená nemít soudnost jiného typu.“

„  "Dnešní generace je jiná". Touto vetou režisér pri poprojekčnej debate kamufloval miernu bezradnosť z toho, že sám nevie pre koho je vlastne Kozí príbeh určený. Neviem to ani ja.. Čo ale viem, že odmietam, aby podobný typ filmu, maskovaný za náučnú pohádku pověstí Pražkých vychovával moje dieťa.“

„Koukali byste se dobrovolně (tím myslím bez pistole u hlavy) na kozu, která polovinu celého filmu chlemtá pivo, převléká se za ženštinu, dává si melouny místo prsou a nechává se balit prostitutkou?“

„Tento film neví, jak se má tvářit. Všude prohlašuje, že je první českou 3D pohádkou, a láká tak do kina rodiče se svými malými dětmi. Ovšem po prvních minutách už divákům vstávají vlasy na hlavě, dětičky se dotěrně ptají „a mamiii, proč pořád ukazují prsa té paní?“ a rodiče se snaží zakrýt očka nebohých potomků.“

Jak je tedy vůbec možné něco takového odvysílat, a to ještě pod charakteristikou pohádka pro děti?! To by asi mohl dopustit jen někdo s nějakou psychickou poruchou…

Dalším zářným příkladem je film, který je také označován jako pohádka pod názvem „Mary a Max“. Prakticky jde o dopisování si malé osmileté holky z Austrálie se 44 letým židem z New Yorku. Témata jejich dopisů a to jak obě postavy tráví čas, člověku opravdu nejde na rozum. 8letá si dívka krátí chvíle tím, že sleduje kopulující psy a přemýšlí nad tím, že by také chtěla takového přítele. Rodiče se jí totiž nevěnují a spíše neustále požívají alkohol… Proto je šťastná když si začne dopisovat se zmíněným židem z New Yorku, který jí rád vypráví o tom, jaké bylo dělat ve fabrice na preservativy. Dále se jí zmiňuje, že jemu vždy maminka říkala, že děti jsou z vajec. Na těch židovských prý sedí Rabín, na křesťanských jeptiška a na ateistických opilá štětka…

Ano, toto jsou filmy, na které můžeme narazit při hledání pohádek pro děti. A to bohužel není vše. Tento styl se objevuje opravdu ve více směrech. Na dětských kolotočích uprostřed poutě už nenajdete namalované jen pohádkové postavičky či roztomilá zvířátka. Dnes je více v módě „slečna“ jen v kalhotkách, bez jakéhokoliv jiného oblečení. Co na tom, že kolotoče měli být zejména pro ty nejmenší. Nebo když  zajdete do  jakéhokoliv novinového stánku, kde najdete levné pohádky pro děti, hned nad nimi jsou dvd s pornosnímky. Takže pokud chcete dítěti koupit v takovém stánku pohádku, asi jí musíte vybrat za něj… Toto vše jsou však opravdu jen příklady z mnohem delší řady.

Ale úplně nakonec bych se ještě chtěla zmínit o „novince“, která byla opravdu i na mne moc. Německé ministerstvo pro rodinné záležitosti vytýká rodičům, že u svých dětí nepraktikují sexuální masáže. A snaží se to napravit k čemuž vydali i několik oficiálních brožur o tom, jak mají rodiče dělat dobře svým dětem. Otcové by prý měli věnovat větší pozornost klitorisu a vagíně svých dcer, aby tak u nich probudili hrdost ke svému pohlaví a to už ve věku 1-3 let. Prý je důležité, aby si vaše nevinné dítě uvědomilo, že nemá pohlavní orgán jen na močení. Autor brožury dodává : "Dítě se dotýká všech částí těla otce, občas ho vzruší. Otec by měl dělat totéž."

Opravdu mají naše děti vyrůstat v něčem takovém? Já si myslím, že rozhodně ne! A proto nelze jen přihlížet této destruktivní výchově mladých tímto Systémem. Udělejme maximum pro budoucí generace a nenechme je vyrůstat v této nemorální žumpě. Pouze zdravé morální hodnoty nám zajistí zdravý silný národ.

Lucie Šlégrová, místopředsedkyně DM