11 je víc než 15

5. listopadu 2011 Není všechno zlato, co se třpytí. Stejně tak není všechno levné, co se levně tváří. Většina lidí v naší republice nakupuje potraviny ve velkých nadnárodních řetězcích, drobné nákupy potom provádí v sídlištních večerkách nebo u jiných drobných prodejců. Jeden můj kamarád, pln nadšení, kupuje půlku chleba za 11 korun ve vietnamské večerce, protože v české, která je blíž, ho mají za 15,-. Ušetří 4 koruny!

Na sídlišti, kde bydlím, jsou 4 večerky. Jedna patří Čechovi, 3 potom majiteli z Vietnamu. Tomuto majiteli se vyplatí mít na stovce čtverečních metrů 3 večerky, které jsou otevřené od nevidím do nevidím, v každé z nich obsluhuje každý den jeden a ten samý člověk.

Další z mých přátel dovážel do hospod pivo. Půl litru žateckého prodával asi za nějakých 13 korun, ve vietnamské hospodě ho prodávali o pár korun levněji. Ve vesnici, kde byli 3 hospody, chodila samozřejmě většina lidí k tomuto výčepnímu. Když se ho můj kamarád ptal, jak může hospodu a sebe uživit, říkal: „To není můj kšeft“ apod. Minimálně jednou do měsíce narazíme na zprávu, že celníci zabavili několik kilogramů marihuany či jiných drog, drog, které vnucují určití „obchodníci“ českým dětem a českým lidem. Lidem, kteří namísto práci věnují svůj čas nicnedělání či dělání bordelu.

Kdo čte mezi řádky, dá si dvě a dvě dohromady. Ví, že i špinavé peníze se někde potřebují vyprat a ví, že není všechno zlato, co se třpytí.

Jan Mrázek